povstání zahájila kněz Mattathias a později pod vedením jeho třetí syn, Juda Maccabee, byl i občanské války a války proti vnějšímu nepříteli. Společnost řeckých důstojníků, kteří přišli do Modi ‚ in v úmyslu prosadit královské obřady oslovil Mattathias první, neboť byl držen ve velké úctě vesničanů. Nařídili mu, aby zahájil obětní oběti pohanským modlám a slíbil, že na oplátku bude on a jeho synové přijati do kruhu králových „přátel“.“

Mattathias odmítl úplně., Zabil Žida, který poslouchal příkaz a pak jednoho z králových mužů. Jeho let do hor spolu se svými syny a přáteli znamená začátek povstání. Zdá se tedy, že vzpoura byla namířena především proti těm Židům, kteří byli ochotni podřídit se řeckému zvyku. Teprve pak byl namířen proti zahraničním okupantům, Syrský vládce, který byl násilně vnucuje svou kulturu na Židovského obyvatelstva a rabování Chrámu a země.,

Jak Povstalci Bojovali


Naše informace o povstání je odvozen především z textů, které oslavují Mattathias dynastie (Makabejských), a zejména postava Juda, zobrazené jako lev pouště (II Maccabees). Víme mnohem méně o Hassideanech,“ zbožných“, kteří bojovali po boku mattathiasových synů. Je však zřejmé, že nelze vyhrát válku vyzbrojenou výhradně náboženskou čistotou. Kompromis byl od začátku zásadní, jako například rozhodnutí Mattathiase bojovat o sabatu.,

kromě toho nemohla být Seleucidská armáda poražena pouze partyzánskou válkou. Židovští povstalci brzy zorganizovali skutečnou armádu modelovanou na řeckých vojenských silách a schopných při boji na svém vlastním terénu překonat syrské jednotky. S velkou diplomatickou dovednost se naučili, jak využít hádky v Seleukovské dynastie, vhodně podporovat některé z „uzurpátoři“ a získání různých úlev na oplátku.,

Diplomacie a Propaganda

také pěstuje vztahy se vzdálenými národy, a to buď za symbolických důvodů, jako v případě aliance se Spartou, která byla založena na pojmu afinita mezi dědici Lycurgus a dědici Mojžíš, nebo pro praktické účely, stejně jako ve spojenectví s Římem, nejvíce impozantní nepřítel Řeků. Vyjednavač s Římem, byl Židovský historik řecké kultury, Eupolemus, jehož otec mohl být muž, který jednal s Antiocha III v 200 před naším LETOPOČTEM.

Maccabee diplomacie nevylučovala propagandu., Kniha Daniela oslavila království „svatých“, které by následovalo čtyři po sobě jdoucí království zvířat. Judith a Esther, hrdinky nedávné minulosti, byly vyobrazeny jako dcery odvážné prorokyně Debory, zatímco Juda sám byl představen jako inkarnace Joshua–soudce a dobyvatel země.

revoluce je úspěšná

revolta dosáhla rychlého úspěchu. Na konci roku 164 před naším LETOPOČTEM, první Festival Světla (Chanuka, „inauguraci „), byl slaven v Chrámu očistí od všech pohanských kultů., (Teprve prostřednictvím tohoto festivalu byla vzpoura předána rabínským potomkům. Historie vzpoury byla zachována pouze v řeckých textech později zachovaných křesťanskými autory.) Až do roku 141 př.n. l. však v Jeruzalémské Citadele zůstala Seleucidská posádka, která svou přítomností chránila ty Židy, kteří si přáli zachovat helénistický způsob života.,

Mezitím, Židovský stát byl konsolidovat své úspěchy: „čištění“ země tím, že ukládá obřízka všech dětí, odstranění „arogantní náladu,“ a zachycení nepřátelské měst, jako je Casman na Golanských, a dokonce i tolerantní Scythopolis (Beth Shean). Hranice státu byly rozšířeny tak, aby zahrnovaly, ještě před jeho nezávislostí, celou zemi Izraele. Jonathan a později Simeon byli Seleucidy uznáni jako velekněží a dokonce i jako guvernéři. Vize Maccabees, oživení éry soudců, však byla stále jen vzdáleným snem.,

Přetištěno se svolením z historického Atlasu židovského lidu editoval Eli Barnavi a publikoval Schocken Books.