• Domů
  • OBDOBÍ: IMPRESIONISMUS

doba: Impresionistické

termín „Impresionistické“ byl nejprve vytvořen v polovině-1870, jako kriticky posměšný termín, světlo a barva-zaměřené obrazy malé skupiny Paris-založené umělci, tzv. „Salon des Refusés“ (Salon Odmítl) – mezi nimi Manet, Renoir, Degas, a zejména Monet, jehož „Impression, soleil levant“, inspirované jménem., Použití pojmu hudby, od 1880, byl poměrně předvídatelný rozšíření, i když většina skladatelů na které byl aplikován vzdal jeho použití – nejvíce skvěle Claude Debussy, který tvrdil, že ty kritiky, kteří jej aplikovat na hudbu jsou „idioti“, a že místo toho, on se prostě snaží dělat „něco jiného.“
jejich protestace však existují skutečně estetické a technické korolly mezi vizuálním a hudebním „impresionismem“, které lze empiricky identifikovat. Nejvýznamnější je pojem „barva“., V hudbě je konvenčnější termín „timbre“, který je definován převážně orchestrací, ale také harmonickým použitím, texturou atd. Kreativní zkoumání hudební zabarvení přes orchestraci rozhodně starší než Impresionistické období, ale to bylo zejména to generace, která otevřela zabarvení jako první-tier parametrů, které lze využít a pokračovat v jeho vlastní pravý., V orchestrálních děl, jako jsou Debussy La Mer nebo Maurice Ravel Daphnis et Chloé, neobvyklé využití nebo kombinace nástrojů, zejména na měkké dynamické úrovně, jsou společným rysem a dát díla zřetelně „barvu“ zvuku, který by otevřít nové možnosti, jak později skladatelů. Dokonce i v dílech pro sólové klavír – jako jsou Debussyho předehry – jsou nové zabarvení prozkoumány extrémy registru, stejně jako jedinečné a „barevné“ přístupy k harmonii a melodii., Opravdu, to je v oblasti harmonie, že Impresionistické „zvukové“ je nejvíce snadno identifikovat: pomocí takových technik, jako jsou paralelní trojice, celek-tón váhy, rozmazání tonální identity, rozšířené nebo chromatické akordy (9ths, 11ths, 13ths), atd. Další důsledek mezi hudbou a malbou lze vypozorovat v jejich vzájemné fascinace některých „impresionistické“ témata nebo témata – jako je voda, reflexe, zamyšlení, atd., Obecně, ačkoli, umělci v obou oblastech byly motivovány snahou rozbít staré konvence s cílem prozkoumat nové metody a techniky; v hudbě, to znamenalo odklon od Romantické-Germánské důraz na tradiční velkém měřítku formy, tematické jednoty a vývoje, ve prospěch menších, jednotlivé formy a práce-specifické techniky.,
Za obry Impresionistické období, Debussy a Ravel, ostatní postavy spojené s pohybem patří francouzského skladatele Erika Satie a Paul Dukas, Španěl Manuel de Falla, a Američan Charles Griffes, stejně jako – do jisté míry alespoň – Karol Szymanowski, Ralph Vaughan Williams, Frederick Delius, a Ottavino Resphigi. Mezi skladatelů oslavován jako prekurzory nebo inspirace k pozdější Impresionistické vývoje patří zejména Modest petrovič Musorgskij, Alexander Scriabin, a Gabriel Fauré, stejně jako Emmanuel Chabrier a César Franck., Dále, Impresionistické techniky a zvučnosti měla oživení mezi Jazzových skladatelů a interpretů, jako jsou Bix Biederbecke, Bill Evans, Gil Evans, a Duke Ellington. Především impresionistický hudební jazyk, techniky a estetika měly přímý a hluboký vliv na revoluční moderní období, které následovalo.


Nolan Gasser, PhD
Umělecký Ředitel