lékaři zvažující stimulační léčbu by měli klást všechny tyto otázky. A pokud odpovědi nepřicházejí-mnoho rodičů netuší, zda má dítě například základní srdeční abnormalitu – alespoň rodiny si budou uvědomovat možná rizika a mohou dále vyšetřovat.
„Konec konců, myslím, že nějaký typ upozornění je dobrý nápad, a to vede k více in-hloubkové diskusi mezi lékaři a rodinami,“ Dr. Waxmonsky řekl v e-mailu., „Bylo by však užitečné vědět, jaké je přesné riziko, abychom mohli pacientům poskytnout nějaká smysluplná čísla místo jen teoretických obav.“
William Pelham, psycholog na Univerzitě v Buffalu, kdo studuje psychosociální léčby za pozornost-deficit nepořádek, řekl, že varování by také vyzvat rodiče, aby zvážila, jak řešit problém bez léků. „Jak to je, většina rodičů ani neslyší o alternativách k lékům,“ řekl.
v nedávné studii, která zahrnovala 154 dětí, z nichž většina na stimulanty, Dr., Pelham zjistil, že intenzivní letní průběh modifikace chování umožnil většině rodičů snížit hladinu léků, které jejich děti užívaly, nebo je úplně odstavit od léků.
přesto mnoho pacientů tvrdí, že riskují stimulanty, i když mají problémy se srdcem ve svých rodinách.
Joseph Neal, 29, student a webový designér v Nashvillu, řekl, že v důsledku problémů s nedostatkem pozornosti dosáhl celkem dvou aut. „Jednoduše řečeno, není pro mě bezpečné provozovat motorové vozidlo, když je unmedicated,“ napsal v e-mailové zprávě.,
řekl, že zjistil, že obavy ze vzácných vedlejších účinků “ zcela absurdní.“potřebuji, aby tyto léky byly plně funkční lidskou bytostí,“ řekl Neal. „Kdyby byla šance jeden ze čtyř, že vyrostu druhou hlavu, vzal bych to. Kromě toho by druhá hlava mohla fungovat lépe.“