Výsledky a diskuse
Kožní stěry získané z oblasti hlavy, odhalila různých fázích roztoči Demodex (Obr. 2) spolu s několika ovigerózními ženskými roztoči (obr. 4a). D. canis byly nalezeny v technice vyšetření vlasů. Technika zobrazení pásky psů odhalila větší počet roztočů demodexu s krátkým ocasem (D.cornei). Cytologie dojem šmouhy odhalil koky, koky pohlcen neutrofilů, které naznačují, zapojení sekundární bakteriální infekce., Na základě anamnézy, lézí a laboratorní nálezy, tento případ byl diagnostikován jako generalizované povrchní demodikóza D cornei a generalizované folikulární demodikóza D. canis s sekundární bakteriální pyodermie. Psi byli léčeni perorálním ivermektinem v dávce 500 µg/kg/den po dobu 45 dnů pravidelným sledováním nežádoucích účinků. Ampicilin v dávce 25 mg/kg dvakrát denně perorálně, BID po dobu 14 dnů byl podán ke kontrole sekundární bakteriální infekce., Po jednom týdnu antibiotické terapie, amitraz (2 ml v 1 l vody) byl podáván dvakrát týdně jako lokální aplikace následuje koupel s benzyl peroxid (petben) šampon až do rekonvalescence. Jeden týden po terapii zmizely vlhké léze a váhy a psi měli mírný pruritus. 2 týdny po ošetření se počet povrchových demodexních roztočů zjištěných technikou přípravy pásky postupně snižoval a psi byli bez pruritu, erytému, eroze a vředů., Jeden měsíc po léčbě, obecný stav kůže se zlepšila, absence svědění bylo si všiml, a počet povrchových roztoči Demodex byl také snížil. Úplné vymizení roztočů a opětovný růst vlasů bylo zaznamenáno po 45 dnech po terapii.
roztoči Demodex v kožní stěry (10X)
Ventrální pohled na ovigerous ženské dospělých D. canis v stěry (20X)
Roztoči s krátkým ocasem byly identifikovány jako D., cornei na základě jiných morfologických charakteristik. Roztoči přítomní v nátěrech na pásku měli protáhlé tělo s krátkými šupinatými nohami na podosom a kratším opisthosomem. Měření byla provedena na délce gnathosomu, délce podosomu, délce opisthosomu a celkové délce těla. Dospělí roztoči byli měřeni v mikronech pomocí očních a stupňových mikrometrů pod složeným mikroskopem. Byly hlášeny údaje o měření dvaceti šesti dospělých (mužů a žen) roztočů d.cornei této studie. Šestadvacet dospělých z D., canis byly měřeny pod mikroskopy a následující údaje o měření byly také zaznamenány v tabulce 1. V této studii je průměrná celková délka těla (132,21 ± 14,6 µm) D.cornei (obr. 3) byl mnohem menší než u d.canise (obr. 4) (214,32 ± 13,81 µm). Průměrná celková délka těla roztočů získané z hluboké kožní stěry, tj. D. canis bylo téměř příjemné s Chesney (1999) (226.1 ± 11.68 µm) a Gortel (2006) (224 µm). Průměrná délka těla D. cornei získat z pásky dojem šmouhy (132.21 ± 14.6 µm) byla v souladu s Tamura et al., (2001), který nahlásil neidentifikovaný poddruh s krátkým opisthosomem, tupým koncem a se střední délkou těla 139 ± 21,6 µm. Podobně Lopez et al. (2011) a Chesney (1999) uvádí střední délku D. cornei byl 139.3 ± 10.4 µm a 122.6 ± 12.0 µm v jejich studiu, resp. Všechna měření obou typů roztočů byla analyzována pomocí studentského t testu. Délky celkové tělesné a opisthosoma obou druhů roztočů se lišily statisticky významně (P < 0,01), zatímco podosoma a gnathosoma významně nelišily (P > 0.,05). Diferenciace roztočů (d. cornei A D.canis) hlavně na základě jejich velikosti, obyvatele nebo umístění roztoče a morfologického rozdílu. Roztoče kolekce technika může také dát užitečné diagnostické údaje, protože D. cornei obývá v stratum corneum epidermis, vhodný kolekce technika pro D. cornei je povrchní kožní škrábání nebo pomocí lepicí pásky, příprava techniky, zatímco stanoviště D. canis je vlasových folikulů a mazových žláz, které se pohybují hlouběji do vrstvy dermis, takže to může dospěl k závěru, že vhodné techniky sběru pro D., canis jsou hluboké škrábání kůže nebo vyšetření Škubání vlasů. Z velikostí roztočů se zdá, že D. cornei je zjevně kratší než D.canis (Tamura et al. 2001; Patterson 2008; Tater and Patterson 2008). V této studii byly klinické projevy napadení d. cornei u psů ve formě šupinatých a prurutických kožních onemocnění, což bylo relevantní pro předchozí zprávu Masona (1993) a Tatera a Pattersona (2008).
Ventrální pohled na dospělé D. cornei v pásku dojem šmouhy (40X)